O nás

O nás

Jsme malá chovatelská stanice z Prahy. Malé je u nás všechno, smečka, já, bydlení, jen Cernunnos, keltský bůh života a smrti, ochránce zvířat, je velký. A to je význam velšského slova mawr.

Když jsem zakládala svůj chov, hledala jsem styčný bod pro osůbku z Čech a malého barevného loveckého psa, který je uznán jako britské plemeno. Musela jsem se ponořit hluboko do minulosti nás obou a přímky se proťaly v dobách před naším letopočtem v keltské střední Evropě. A z prapočátku, kdy pradědeček bígla provázel v lesích mého pradědečka s oštěpem a lukem, vznikla celá koncepce a malé velké příběhy.  Budete je nacházet všude, ale zejména na stránce Z Cernunnova rohu.

Dlouho předtím než Cernunnos Mawr získal své razítko na kartičce FCI z Bruselu, se v r. 1997 do naší rodiny nastěhoval bígl Larry z Vrbové Lhoty. S jeho příchodem k nám se nenápadně a pozvolna začal měnit život jednoho alergika  a astmatika, co měl od lékaře všechna zvířata zakázaná. Je to složité nebo naopak nesmírně jednoduché. Stačí opravdu chtít a hledat cesty pro vzájemné soužití -  jak to jde, namísto výmluv, proč to nejde.

Larry dostal výcvik, absolvovali jsme spolu výstavy i lovecké zkoušky, ale hlavně byl náš kamarád a člen rodiny. V roce 2001 jsem Larryho uchovnila a v r. 2004 mu pořídila kamarádku Tori (Fawr Torques Rapa-Nui). Oč byl její výcvik snadnější, protože už jsem věděla jak na to, o tolik bylo soužití náročnější, když ti dva vytvořili loveckou smečku a jak mohli, zdrhali a hodiny stopovali černou a vysokou zvěř. V r. 2006 k nám přišla Fannynka, Larryho dcera z CHS Green Canis. V r. 2007 se Larrymu a Tori narodila první Cernunnova štěňátka. Tento rok znamenal pro nás velký zlom, když mi ze zahrady někdo odcizil celý chovný pár a musela jsem začít znovu. Rok jsem oba hledala po celé republice, ale bez výsledku. Doma mi zbyla jen Fannynka a k ní se vrátila Artio z prvního vrhu, jejíž majitelka dostala alergii na psy.

Bylo těžké se se ztrátou vyrovnat a ukázalo se, že Fannynka ani Artio nenaplňují moje představy o chovu. Proto jsem přivezla ze Skotska nádhernou gaelskou holčičku Gaolach, z chovatelské stanice Bruadair Debbie a Jima Lindenových. Říkali jí Ivy, Břečťánek. Její skutečné jméno Gaolach znamená Miláček a Bruadair je gaelsky sen. „Live your dream“, psali Jim a Debbie na svých webových stránkách. A já se svým vysněným miláčkem jsem ho začala žít.  Ivy se stala úspěšnou mezinárodní šampiónkou a matkou tří nádherných vrhů.

Mým cílem je chovat „správně“ – důraz kladu na kvalitu. Přestože dnes jsou podmínky uchovnění mnohem měkčí, pejskové z mé smečky absolvují řadu výstav, lovecké zkoušky, jsou testovaní na přítomnost/vyloučení známých genetických vad (viz GENOMIA). Žijí s námi v těsné symbióze v pražském bytě nebo ve venkovském domku. Štěňátka od nás odcházejí socializovaná a s jejich novou rodinou zůstávám v kontaktu, s většinou z nich jsme přátelé. Je-li to v mých silách, poskytuji svým odchovům chovatelský servis, radou, pomocí, pohlídáním.

V současné době jsou našimi výstavními hvězdami Beltaine a Dela, zčásti Reggi. Na odpočinku zůstává Ivinka a společnice mého muže entlebuchský salašník Ella.

Nahoru